Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8
Pouť ve Zlonicích
9
Pouť ve Zlonicích
10
Pouť ve Zlonicích
11
Pouť ve Zlonicích
12 13 14 15 16 17
Taneční zábava - 17.8.2019
18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31
Memoriál Františka Havla - X. ročník
1
Drobečková navigace

Úvod > Památky a okolí > Historie a současnost > LEDEN AŽ KVĚTEN ROKU 1945

LEDEN AŽ KVĚTEN ROKU 1945



LEDEN AŽ KVĚTEN ROKU 1945 ve zlonicích

/Převzato z Pamětní knihy městečka Zlonic/. Obdobný text je v brožuře „Květnová revoluce 1945“, vydané Osvětovou besedou r.1960.

V tomto období vedla správu obce správní komise. Měla dost práce a starostí -  hlavně při zásobování – proto pomáhali i učitelé.

Březen.

Přes Zlonice byla stavěna telefonní linka branné moci.

Obec dostávala měsíční příděl 11 až 15 tisíc korun.

Vedoucím protiplynové ochrany byl jmenován úředník obce Frant. Mikyška. Pro toto středisko bylo opatřeno 20 slamníků a tři lékárničky. Noční službu v městečku konají dva hlídači.

Duben.

Ve škole byla zřízena nemocniční místnost – vedoucím se stal Mudr. Jaroslav Jirkovský.

Ve škole se nevyučuje, protože tam byli přiděleni tzv.národní hosté – uprchlíci před ustupujícími Němci. Náhradní školní vyučování zahájeno 9.dubna ve dvou sálech sokolovny, na sále hostince U Koruny a ve školce.

NÁRODNÍ HOSTÉ.

První přišli do Zlonic 15.2. v počtu 225 osob a byla jim uvolněna celá škola obecní i měšťanská. Obec musela pro ně připravit stravování, okres poslal 300 přikrývek a 150 polštářů. Ve škole byla stálá hasičská stráž.

Dalších 811 osob s 91 vozy a 142 koňmi přišlo 18.3. (13.3.?)ze Slezska. Ubytováni byli na sálech hostinců. Výživu obstarávali dva četničtí strážmistři, vařeno bylo v hostincích Dělnický dům, U Koruny, U Českého lva a Na Kopečku (čp.21). Okres dodal ihned 100 q uhlí.

Za šest týdnů – 2.května - přišel do Zlonic další velký transport zemědělských uprchlíků. Náměstí a veřejná prostranství byla zaplněna

Vozy. Ubytování pro ně už nebylo, proto spali ve svých vozech. Koně měli uvázané u vozů. Počínali si velmi sebevědomě. Bylo na ně mnoho stížností, proto byli jejich vedoucí upozorněni, že budou ubytováni za obcí, pokud nenastane náprava.

Celkem přibylo do Zlonic 1 500 lidí. Dlouho však jejich pobyt v obci netrval, protože květnová revoluce urychlila jejich odsun.

UKRÝVÁNÍ RUSKÝCH ZAJATCŮ

Koncem listopadu 1944 bylo ve Zlonicích a okolí tajně schováno 18 ruských zajatců – jejich počet postupně stoupl na 33 (někde se uvádí 38).  O zajatce, kteří uprchli ze zajateckých táborů, pečovala kromě řady dalších občanů jejich krajanka Nina Kalousová. Velkou službu prokázal těmto zajatcům MUDr. Václav Kafka, který je v noci neohroženě svážel k ošetření a všestranně jim pomáhal. Lékárník Josef Klapka poskytl všem zdarma léky (podle pamětníků byl hlavním organizátorem výdeje léků p. Keller). (Více ve vzpomínkách pamětníků./

TRANSPORTY ZAJATCŮ.

Další písemná zmínka o ruských zajatcích je ze 16.3.1945, kdy celý transport ruských zajatců procházel Zlonicemi od Šlapanic na nádraží ve Zlonicích, kde byli nakládáni do připraveného vlaku. Kolik jich bylo – nezjištěno. Hospodářské družstvo ve Zlonicích dodalo slámu do vagónů. Nina Kalousová o tom říká: „zloničtí občané přes hrozby Němců jim dávali do vagónů jídlo, pití, cigarety. Každý dělal pro zajatce co mohl. Zdejší kaplan Bohuslav Linhart rozděloval zajatcům na nádraží jídlo.“ /Podrobněji ve vzpomínkách pamětníků./

Ruští zajatci procházeli také blízkou obcí Želevčice. Nina Kalousová pro ně sbírala v našem městečku jídlo a s M.Kutilovou ho dopravovaly do Bakova, kde v hostinci „U Krobů“ se upravovalo a za zajatci posílalo.

V pátek 4.května byly i u nás odstraňovány německé nápisy ze všech veřejných budov a živností. Ruští uprchlíci okamžitě zajistili telefonní ústřednu. Pošta se dala do služeb odboje.

Pátý květen se probouzel do zářivých barev vlajek, kterými občané zdobili své domky. Ve městě se objevily ozbrojené jednotky. Připravený Národní výbor a velitel Národní gardy dali okamžitý rozkaz k postavení zábran, rozestavění stráží, zajištění průmyslových podniků, obsazení nádraží, atd. Po výzvě místním rozhlasem byly tyto akce okamžitě realizovány.

V dopoledních hodinách nepřijel od Prahy žádný vlak.

Dosavadní správní komise s novým Národním výborem se dohodly na slavnostním vztyčení státní vlajky na náměstí ve 13 hodin. Zúčastnilo se množství našich občanů za veselého vyhrávání hudby. Tímto aktem převzal správu městečka prozatímní Národní výbor.

Do těchto radostných chvil vstoupilo zoufalé volání pražského rozhlasu. Ihned se přihlásila řada mužů, kteří pod vedením schopných velitelů odjeli do Prahy nákladním vlakem.[1] V Praze se zloničtí dobrovolníci velmi dobře uplatnili a dostali název „Černí ďáblové“.

Po celou noc bděli  hasiči, samaritáni, železničáři, legionáři, pošta – všechno obyvatelstvo – protože byly provozovány přesuny nacistů nebo spíše úprk rozložených nacistických útvarů.

Pohotovost trvala i v neděli 6.května, kdy místní obranná četa byla volána kolem 9.hodiny na pomoc do Jarpic, kde propukla přestřelka. Zloničtí zajali 25 mužů a ukořistili 16 pušek, 4 automatické pistole, pancéřové pěsti a motocykl.     V odpoledních a večerních hodinách projížděly Zlonicemi silné kolony německých vojsk – některé z nich byly zajaty.

V pondělí 7.května dopoledne volalo o pomoc Slaný. Na pomoc mu odjela 50 členná posádka vyzbrojená kulomety, pancéřovými pěstmi a granáty. Byly obsazeny všechny důležité pozice od Dolína přes Háje až k Otrubům s četami z jiných obcí. Po oznámení vyjednávání ve Slaném se stáhli zloničtí zpět, protože i samotným Zlonicím hrozilo nebezpečí.

Při projíždění jedné čety nacistů od Slaného 7.května došlo k přestřelce mezi nacisty a místními hlídkami. Těžce zraněn byl Václav Král (hlídka u severní zdi hřbitova) a zabit Jaroslav Beránek u čp.132 v Pejšově ulici. Oba byli mladého věku. Zraněno několik nacistů.

Následujícího dne – 8.května – zemřel v nemocnici Václav Král.

Situace vyvrcholila. Stále projížděli Zlonicemi nacisté. Po telefonickém pátrání bylo zjištěno, že v prostoru Zlonic, Velvar a Kralup je kolem 5000 nacistů. Zprávy se horšily, boj se stupňoval i v okolních obcích. Ženy a děti ukryty ve sklepích.

Pro klamání a zdržení německých kolon byly odstraňovány silniční ukazatele. Němci byli při dotazech, kde je Rudá armáda, posíláni směrem právě tam, kde byla. O jejím pohybu podávala zprávy pošta. Ze Zlonic se postupně stávalo skladiště zbraní a střeliva.

Ve škole, kde byli ubytováni uprchlíci, byl také starý Němec, který prozradil soukmenovcům, že v pivovaře je skladiště zbraní. Němci tam vnikli, odzbrojili našeho důstojníka a tři muže – přesto se nedozvěděli, kde jsou zbraně ukryty.

A přišel 9.květen – středa. Po páté hodině od Šlapanic přijely první sovětské tanky. U dvora zatočily směrem na Břešťany, Velvary a Prahu. Pak následovala kolona za kolonou. Radostné vítání nebralo konce…. Do této  situace na náměstí zastavil na náměstí asi v 9.30 hodin transport 30 aut s Němci. Byli vyzváni  ke složení zbraní. Velitel kolony nařídil okamžité provedení –zbraněmi byly vybaveny okolní obce. Bylo zajato téměř 1400 vojáků, z toho 32 důstojníků. Byli shromážděni ve stodolách na Aleji a posíláni do zajateckých táborů. Esesáci byli shromážděni ve dvoře.

Po celý den bylo ve Zlonicích veselo a živo !

K večeru se vrátila četa dobrovolníků z Prahy – tam pojmenovaná „Černí ďáblové“.  Byli na náměstí před pivovarem uvítáni.

Ve čtvrtek 10.5. byli na zlonickém hřbitově pochováni naši padlí – Václav Král a Jaroslav Beránek. Pohřeb byl konán v tichosti, aby se nejitřilo podráždění lidí.

Za pobytu Sovětské armády byli také pohřbeni čtyři sovětští vojáci a jedna jejich příslušnice ve společném hrobě.

Pozn. Po dobu květnových událostí měl „štáb“ sídlo na radnici, ozbrojená četa v hostinci „U Českého lva“, skladiště zbraní bylo v pivovaře, odzbrojování zajatců se dělalo ve dvoře čp.90, shromaždiště zajatců ve stodolách na Aleji. Dráha měla vlastní ozbrojenou četu, která pomáhala v souladu s místní ozbrojenou četou.

V prvních mírových dnech se v obci uskutečnila sbírka potravin pro Terezín a pražskou čtvrť Pankrác, část se uložila v kuchyni pivovaru pro nutný případ.

Peněžitá sbírka byla použita pro rodiče, vdovy a sirotky po padlých nebo umučených.

Vzpomínky vyšínských a břešťanských občanů na  konec války.

V obecní kronice Vyšínku se uvádí:

Ke konci války docházeli ruští vojáci, kteří utekli z táborů. Místní občané jim dávali potraviny.

Květen 1945.

Zbraně získali místní až v úterý 8.května. pak postavili hlídky na okrajích obce, a na silnice dali překážky. První auto s ruskými vojáky přijelo 9.května od Jarpic.

V kronice hasičů je zápis:

Od 5.5. členové Sboru dobrovolných hasičů drželi ve dne v noci pořádkové hlídky. V 5.30 dne 9.května přijely do Břešťan první ruské tanky – pak jezdily ještě dva další dny. Od rána toho dne stál na silnici porouchaný tank, který původně směřoval na Prahu. Zůstala u něho stráž. Z místa, kudy utíkali před Rusy esenci, bylo vystřeleno na stojící tank – a z tanku vystřelili zpět.

Mrtví byli pohřbeni mezi Beřovicemi a Tmání na kraji lesíku.

[1] Tento údaj je chybný. Mám potvrzeno, že do Prahy jela četa na autě na dřevoplyn.