Osmero Zlonických zastavení

---

• Boží muka

  Boží muka z r. 1700 na náměstí Pod Lipami ve Zlonicích. Původně se památka nacházela poblíž poutního kostela sv. Isidora v Budenicích, ale po roce 1968, kdy došlo ke zničení historické pumpy, bylo rozhodnuto Boží muka přemístit na její místo. Zlonická muka představují jedinečnou památku tohoto druhu v regionu. Restaurátorské práce provedl Pavel Kytka a na reliéfní výzdobě spolupracoval akad. sochař Jiří Kaifosz.

• Socha sv. Onufriuse

  Asi se sluší začít tím, kdo to byl sv. Onufrius. Podle legendy to byl poustevník, který odešel do egyptské pouště, kde žil 30 let obklopen jen divou zvěří. Sv. Onufrius je zván "velkým patronem v životě a umírání", je zobrazován jako starý, výzáblý, zanedbany, zarostlý muž s dlouhým vousem nebo celý pokrytý vlasy. Jeho atributem je kalich a hostie, v rukou může mít i růženec či krucifix a někdy mívá korunu či minci u nohou na důkaz odmítnutí světských poct.

  Zlonický Onufrius pochází snad již ze 17. století a byl vytvořen neznámým autorem. Socha prý původně stála u kostela, místním ale naháněla strach, a tak byla odstraněna a hozena do místního rybníka. V roce 1860 byla při čištění rybníka nalezena a umístěna do polí za město, aby nebyla tak na očích. Podle pověsti socha pomalu, ale jistě, putuje zpět ke zlonickému kostelíku. Až k němu dojde, nastane konec světa... V roce 2008 byla socha restaurována, obnovu inicioval a financoval městys Zlonice a provedli ji akademický malíř Tomáš Rafl a pan Pavel Kytka.

• Památník Antonína Dvořáka a Varhaníkovna v sousedství památníku (Dvořák,Liehmann,Ingriš)

  (Antonín Dvořák a jeho učitel Antonín Liehmann - hudební skladatel, cestovatel a mořeplavec Eduard Ingriš.)

  Barokní špitál na jižním okraji Zlonic byl v roce 1954 péčí "Vlastivědného kroužku Zlonicka" zrekonstruován a přeměněn na Památník Antonína Dvořáka. Památky z osobního majetku Antonína Dvořáka jsme byly získány od Mistrova syna Ing. Otakara Dvořáka. Jsou soustředěny v takzvané Dvořákově síni.

  Návštěvník zde uvidí úmrtní lože Mistrovo, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze. V hlavním sále Památníku jsou umístěny doklady o bohaté hudební tradici městečka i část regionální historie. V roce 1984 byla zpřístupněna vedlejší církevní budova, takzvaná Varhaníkovna a v ní zrekonstruováno obydlí Antonína Liehmanna, Dvořákova zlonického učitele, který první začal rozvíjet jeho hudební talent. V přístavbě varhaníkovny, bývalé učebně, se od roku 1994 nachází pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, cestovatele a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil v USA. Jeho trampská píseň "Teskně hučí Niagara" se zpívá u táboráků stále. V roce 2004 oslavil Památník Antonína Dvořáka 50 let své činnosti.

• Zámek Štáf - původně tvrz a renesanční zámek

  Roku 1352 je nejstarší zmínka o hradu označovaném německým jménem Stauf (staroněmecky skála), z něhož se vyvinula počeštěná forma Štáf. V soudobých pramenech se Štáf označuje jako hrad nebo tvrz, ale přesnější údaje o jeho vzhledu a velikosti se neuvádějí. Na začátku 15. století získali Zlonice jako zástavu páni z Žerotína, hrad však zůstal v rukou krále Zikmunda. Podrobnější zprávy o dějinách Zlonic se objevují teprve v 16. století. V roce 1521 zde byl farářem Václav Hájek z Libočan, který později ve své kronice oslavil Zlonice zmínkou o údajném dobývání zdejšího hradu v r. 856. Zlonice spolu s hradem Štáfem koupil r. 1535 od Albrechta Šlika z Holíče Ondřej Tatek z Kuřího. Manžel jeho dcery Anny, Václav Valkoun z Adlaru, hrad Štáf kolem r. 1560 důkladně přestavěl a přeměnil ho na rodové sídlo. Za Valkounů z Adlaru se zlonické panství postupně zvětšovaloo sousední vesnice a statky.

  Svého největšího rozmachu dosáhlo za Bohuchvala Valkouna z Adlaru, který se ujal panství v r. 1601 a započal hned s přestavbou dosavadního rodového sídla v renesanční zámek. Dal přistavět dvě křídla s arkádami, takže severní a západní křídlo měly dvě patra, východní křídlo jedno. Tuto přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, umístěný v nádvoří. Bohuchval Valkoun složil v době českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620 přísahu Fridrichu Falckému, a proto mu byly po Bílé hoře jeho statky změněny v manství. Protože však byl katolík a tuto víru také mezi svými poddanými horlivě šířil a i vzhledem k tomu, že našel řadu vlivných přímluvců z katolického tábora, změnil mu císař původní trest na pokutu 3000 zlatých.

  Bohuchval prožil celou třicetiletou válku na Zlonicích, rozšířil panství o statek Vraškov, a když v r. 1653 umíral, zdědil jeho syn Jan Jaroslav Zlonice s dalšími 15 vesnicemi. Posledním Valkounem na Zlonicích byl Václav Jan Vojtěch, který je držel v l. 1694 – 1707. Břemeno dluhů, do nichž upadl, bylo nakonec tak tíživé, že musel Zlonice, jimiž vymohl v r. 1705 povýšení na městečko, i s celým panstvím prodat hraběti Norbertovi Leopoldovi Libštejnskému z Kolovrat. Zámek ve Zlonicích měl podle tehdy pořízeného popisu tři křídla, „po levé straně vjezdu pět sklepů klenutých a po pravé straně jedna světnice klenutá, též kuchyně a jiné čtyři sklepy, po třetí pak straně světnice s komorou a mashaus, pod tím sklep podzemní na čtvero rozdělený s lednicí a při zemi salla terrena. V prostředním patře podle ambitu devět prostorných pokojů, tabulnice, alkovna a kabinet, dále na třetí straně palác a v něm bigliart, dvě světnice a toliko komor. V hořejším patře z obou stran podle ambitu sedm pokojů a tři komory, též na třetí straně tři pokojíčky.“ Kolovratové drželi Zlonice jen do r. 1721, kdy je koupil hrabě Filip Vchynský z Vchynic. Ten pokračoval ve stavební činnosti svých předchůdců ve Zlonicích a v r. 1735 dokončil stavbu kostela Nanebevzetí P. Marie, kterou provedli F. M. Kaňka a F. Hübner podle návrhů K. I. Dienzenhofera.

  Zámek byl sídlem Vchynských (Kinských) do r. 1758, kdy vyhořel. Po požáru byl adaptován na byty a kanceláře. V r. 1883 došlo k dalším úpravám, které setřely renesanční ráz zámku, protože byly zazděny arkády a provedeny i další zásahy do dřívějšího charakteru stavby. Kinští drželi Zlonice až do r. 1945, na využití zámeckého objektu se však nic nezměnilo. Dnes jsou v zámku ve Zlonicích kanceláře, byty a učebny Lidové školy umění.

  Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III – Sev. Čechy); Anděl, R., Dr. CSc., Fiala, Z., prof. Dr. DrSc., Hosák, L., prof. Dr. DrSc., Pavel, J., Doc. Dr. DrSc., Janáček, J., Dr. DrSc., Kotek, L., prom. hist.; Nakl. Svoboda, Praha 1984

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie

  Na místě původní středověké svatyně nechali hrabata Kinští v 1. 1727 – 35 vystavět barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stojí na terase ve svahu. Postaven byl Františkem Maxmiliánem Kaňkou a Ferdinandem Hubnerem.Vnitřním zařízení pochází od Josefa Kleina z let 1738-1746. Nástropní malba je dílem Ad. Liebschera, sochařská výzdoba pochází od Josefa Kleina.Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie je vrcholně barokní stavba na půdorysu kříže. Dvojice věží po stranách presbytáře byla vystavěna v roce 1744 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, z jehož dílny pochází i barokní fara. Střecha je mansardová, věže mají cibulovité báně.

• Fara v Pejšově ulici

  Fara č. p. 47 – hodnotná barokní stavba (návrh K. I. Dientzehofer). Stavba provedena v letech 1750 – 1753).

• Kamenný most ve Tmáni

  Ve Tmáni, která je dnes součástí obce Zlonice, se nachází starý klenbový most o dvou otvorech světlosti 5,7 metru. Stavba je ze 60. let 19. století a překonává Zlonický potok. Klenby jsou kamenné z pískovcových kvádrů tloušťky 0,45 metr metru. Volná šířka na mostě je 5,5 metru, jeho celková šířka je 6,34 metru. Zábradlí je vyzděné a omítnuté. Nad středním pilířem jsou na obou stranách postaveny podstavce pro sochu a kříž. Ještě na počátku 90. let 20. století tu byl alespoň fragment sochy sv. Jana Nepomuckého. Nad vrcholy kleneb jsou čtyři kamenné chrliče. V roce 1993 v rámci velké opravy mostu byla provedena hydrofobizace všech kamenných částí mostu. Opravena byla socha i kříž, avšak ještě v roce 1993 došlo k úplnému zničení obou plastik vandaly.

• Židovský hřbitov

  

  Historie hřbitova:

  Jelikož v královském městě Slaný nebylo dlouho dovoleno Židům se usazovat, jedním z center židovského osídlení na Slánsku bylo poddanské město Zlonice. Židovské osídlení zde je doloženo v 17. století, ve stejném století byl také pravděpodobně založen i hřbitov. Písemně doložen je však až na samém začátku 18. století, v roce 1703. Roku 1892 díky knížeti Ferdinandu Kinskému, který zakoupil pozemek, byl hřbitov rozšířen. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z 2. poloviny 18. století. Pohřby se zde konaly do II. světové války. Na hřbitově vedle brány stojí obřadní síň, která též sloužila jako hrobnický domek. Hřbitovní zeď, brána i domek byly nedávno opraveny.

  (Zdroj: B.Rozkošná, P. Jakubec, Židovské památky Čech, Nakladatelství Era, 2004)

  Současnost:

  Hřbitov je cca půl kilometru jihovýchodně od náměstí, vede k němu odbočka – polní cesta – vpravo nahoru ze silnice spojující Zlonice s Beřovicemi. V sousedství (přes cestu) je urnový háj.