BŘEŠŤANY

Archeologické nálezy:

Obyvatelstvo:

XX.století.

Období druhé světové války zde proběhlo podobně jako v celé republice.

BŘEŠŤANY leží východně od Zlonic v údolí Zlonického potoka. První zprávy o vsi nemusí být věrohodné, protože existují obce podobného jména.

Ve sbírkách Vlastivědného muzea v Slaném je spodní část poháru z pozdní doby kamenné (kultura se šňůrovou keramikou, 3.tisíciletí př.n.l.), která pochází nejspíše z hrobu. V padesátých letech XX. století byla při hluboké orbě pro novou chmelnici východně od dvora (č.parc.137) porušena část sídliště z období kultury laténské (3.stol.př.n.l.) se stopami po výrobě sapropelitových (švartnových) náramků.

Písemně jsou Břešťany doloženy k roku 1282 jako zboží vyšehradské kapituly, ale v 15.století církev o zdejší zboží přišla. Část obce nejspíš sdílela osudy se Zlonicemi (počátek 15.století a stol.16.,majetek Valkounů z Adlaru, pak Kolovratů a od r.1721 Kinských – znaky některých majitelů vsi jsou v příloze).

Stavby. V soupisu draženého majetku Václava Jana Vojtěcha Valkouna se uvádí: „Dvůr Břešťany vystavěn od kamena, někdy tvrz. Nahoře ratejna, dva špejchárky, komora a řezárna, suchý sklep, dvě maštale, kurníky,… chlévy,… kravíny, sklep podzemní s komorou, stodola o dvou mlatech“.

Roku 1730 byla majiteli panství (rod Kinských ) postavena sýpka, která je dnes evidována v seznamu památkové péče. Datace je na vstupním portálu, pod římsou je umístěn znak Kinských. Budova má podlaží a je dlouhá asi 60 metrů. Hladké průčelí prolamují řady obdélných oken, která opatřil kameník jednoduše profilovaným ostěním. Náročněji byl řešen pouze vstup – jednoduchým kamenným portálem…nejzajímavější je však dřevěná konstrukce interiéru, skvělý příklad tesařské práce. Musel to být opravdu koncert barokního řemesla, když mistři a tovaryši opracovávali hlavatkami a širočinami části konstrukce. Tesařské vazby jsou důmyslné a nemají na kladenském okrese obdoby.Vynikající ukázkou jsou také zhraněné sloupy s vydutým dříkem, které podpírají průvlak sýpky.

Dnes je sýpka v havarijním stavu - tak je hodnocena v seznamu nemovitých kulturních památek Slánska roku 2004.
Obec má také kapličku z r.1890 a hřbitov s křížkem, datovaným rokem 1897.
Počet domů: po třicetileté válce tu jsou jen čtyři statky obydlené, dva statky a tři chalupy jsou pusté.
r.1887 : 40 domů, poplužní dvůr, cihelna, mlýn,
1904: 49 domů, 1930: 69 domů, 1999: 82 domů
Železniční zastávka se původně jmenovala Břešťany, v letech 1882 – 1950 Břešťany – Tmáň, nyní jen Tmáň.

V písemných dokumentech jsou uvedena tato jména:

Martin, pán na dvorci (r.1208), Bušek a Ludmila (r.1396), Přiben –Přibík?(1403), Vaněk (1460).
Rok 1616: Marek Hostek, Duchek Mutl, Matouš Beran, Duchek Vondráček, Jan Novák, Bartoň Minář, Pavel Dinauš .

Ve „Výhostech zlonických“ na přelomu 16. a 17. století jsou uvedena jména:

Petr Humhal, Jan - syn Matěje Vocáska, Marta - pozůstalá dcera po Jiříkovi Dynoušovi, Kateřina - pozůstalá dcera po Joachymovi, Barbora a Kateřina, dcery mlynáře Bartoloměje a Martin,syn mlynáře , Kateřina - dcera Jana Berana, Anna – pozůstalá vdova po Jiříkovi Tkadlci, Kryštof Hybner, Jakub a Mikuláš Jordán,

R.1868 byl vězněn místní občan František Hora spolu s dalšími z okolních obcí za podpis memoranda proti zatýkání českých národovců.

Výpis z kroniky, datované rokem 1929: Historický úvod napsal učitel ve Zlonicích Fr. Urban…viz přílohy.

„Události války 1914 – 1918 prožívali místní občané podobně jako v jiných vesnicích: odvody, zprávy o zraněních, balíčky na frontu, vyživovací příspěvky, rekvizice, skrýše potravin, odvody koní i tažných psů, sběr tuků a barevných kovů, keťasování.

V r.1915 byly nařízeny dva bezmasé dny, později tři – drahota.
Roku 1918 začalo sílit národní uvědomění, pořádaly se sbírky ve prospěch nejpotřebnějších.
28.10.1918 po poledni přišla do obce zpráva o státním převratu a večer se konal ve Zlonicích slavnostní průvod.“

Padlým v této válce byl postaven pomník. Jsou tam uvedena tato jména:
Josef Čech, Antonín Krejza, Alois Kocourek, Antonín Olič, Josef Obr, Antonín Třeska, Václav Tůma.

Z legií se vrátil Rudolf Kocourek.

Pro srovnání počet obyvatel :
r.1887: 217, r.1890: 282 (6 rolníků, řemeslníci, domkáři, zaměstnanci panského dvora),
r.1904: 292, r.1930: 315, r.1993: 142.

V období mezi světovými válkami tu bylo kromě už uvedeného mlýna a cihelny několik statků (Čech, Kubišta, Gerner,..), menší hospodářství, dva hostince. Lidé se rádi scházeli na tanečních zábavách a koncertech, k nácviku divadelních her nebo ve spolcích myslivců, hasičů a baráčníků. Měli obecního policajta i pastoušku pro světoběžníky, kteří měli k obci domovskou příslušnost . Roku 1925 v květnu byl na poli zabit bleskem místní občan Pohnert. Ve Slánských rozhledech se tehdy psalo: „Chtěl přeběhnouti poslední kousek pole, 30 – 40 kroků, dělících jej od vesnice a byl zasažen. Po zesnulém zůstávají čtyři nezaopatřené děti.“

28

Revize komínů a kotlů

Pamětníci raději vzpomínají na vynálezce Dubce, který žil ve mlýně. Vyráběl glazované figurky. Měl patent na výrobu keramických trojnožek, potřebných pro vypalování talířů, vymyslel „samotíž“ (sešlápnutím páky se nadzdvihl vozík a sjel). Postavil si kryt s postelí zavěšenou na pružinách hned na začátku války. Vyráběl hřídele pro Poldi Kladno, dostával objednávky na vyrobené zboží i ze zahraničí.

V letech 1944 – 1945 v pronajaté keramické dílně ve mlýně tvořil Jiří Kemr. Bydlel u p. Blaženy Kubištové.

Ilja Borovec, majitel minigalerie v Konstant. Lázních, příbuzný p. Kubišty, vypsal ze slovníku: Jiří Kemr byl keramikem, designerem a sochařem. Narodil se 9.8.1921 v Nechanicích u Hradce Králové, zemřel 26.12.1992 v Brně. Byl bratrancem herce Josefa Kemra. Studoval na Vyšší průmyslové škole keramické v Praze (1938), na UMPRUM Praha u prof.Laudy (1941) a na AVU Praha u O.Španiela (1948).

V r.1945 se stává ředitelem porcelánky ve Staré Roli a vyučuje na SUPŠ keramické v Karlových Varech.Jeho tvorba byla spjata s průmyslovou výrobou porcelánu a keramiky.

V letech 1965 – 1985 vedl keramickou huť Ústředí uměleckých řemesel v Kunštátu na Moravě. Kunštátskou keramiku oceňovali po celém světě. Ve volné tvorbě se nejvíce věnoval sochařství. Zastoupen ve sbírkách v Itálii, Maďarsku, Belgii a Polsku.Výstavy v Mexiku, Německu, Itálii, Maďarsku a Polsku. Obdržel ocenění v řadě zemí, např. na Světové výstavě keramiky v Turecku.

V roce 1976 se Břešťany sloučily se Zlonicemi. Do té doby dobře fungoval Místní národní výbor. Budova plnila více funkcí: dvě místnosti fungovaly jako úřadovna, jedna byla půjčovnou knih, další část hasičskou zbrojnicí. I po sloučení obcí se řada obětavých lidí snažila v „ Akcích Z“ zkrášlit prostředí obce. Hlavně ženy pravidelně upravovaly prostranství, pořádaly pro děti besídky, soutěže a zájezdy, promítaly filmy. S organizací akcí také pomáhala Občanská beseda Zlonice. Předsedkyní Svazu žen byla Jar. Šircová, dohlížecího výboru Jednoty M.Nováková, ČSČK M. Cábová. Občanský výbor vedl Antonín Chochola, Sbor požárníků Antonín Imbr. Svépomocí postavili novou prodejnu a autobusovou čekárnu (r.1978). Místní JZD postavilo česačku a sušárnu chmele, ale pak vše přešlo pod Státní statek Zlonice a po rozpadu statku následovaly restituce.

Dnes polnosti obhospodařují soukromníci, např. ve statku čp. 2 hospodaří potomek starého rodu Milan Čech. Zrušenou sušárnu chmele ženy důkladně vyčistily tak, aby se dala využít pro tanec. Bývalý obchod Jednoty je přestavován na rodinný domek, část domku Vítů naopak slouží jako prodejna. V obci už není skoro třetina domků neobydlena, přibyli stálí obyvatelé i chalupáři. Truhlářskou živnost provozuje Petr Duda. Počet obyvatel se začal opět pomalu zvyšovat – v r. 2003 jich je 160. Řada místních občanů se dožívá vysokého věku – 90 a více let .. říká se, že je to způsobeno místní dobrou vodou. Chystá se zavedení plynu do obce, takže se zlepší i ovzduší.