Asi se sluší začít tím, kdo to byl sv. Onufrius. Podle legendy to byl poustevník, který odešel do egyptské pouště, kde žil 30 let obklopen jen divou zvěří. Sv. Onufrius je zván "velkým patronem v životě a umírání", je zobrazován jako starý, výzáblý, zanedbany, zarostlý muž s dlouhým vousem nebo celý pokrytý vlasy. Jeho atributem je kalich a hostie, v rukou může mít i růženec či krucifix a někdy mívá korunu či minci u nohou na důkaz odmítnutí světských poct.
Zlonický Onufrius pochází snad již ze 17. století a byl vytvořen neznámým autorem. Socha prý původně stála u kostela, místním ale naháněla strach, a tak byla odstraněna a hozena do místního rybníka. V roce 1860 byla při čištění rybníka nalezena a umístěna do polí za město, aby nebyla tak na očích. Podle pověsti socha pomalu, ale jistě, putuje zpět ke zlonickému kostelíku. Až k němu dojde, nastane konec světa... V roce 2008 byla socha restaurována, obnovu inicioval a financoval městys Zlonice a provedli ji akademický malíř Tomáš Rafl a pan Pavel Kytka.